Ukázka z knihy

Úryvek

S manželkou jezdím do Mikulova touto dobou skoro dvacet let, přesněji od roku 2000. To byl 17. listopad zařazen mezi svátky a dovolené ve dnech okolo tohoto data protahovaly víkendy. Máme to sem z Ústí nad Labem přes celou republiku, ale ta, jak víte, není zase tak veliká. Jsme už dávno v pokročilém věku, mohli bychom zvolit jiný termín, ale na tento jsme si nějak už zvykli. Navíc je to letos asi naposled. Je mi osmdesát, nevím, zda dostanu znovu zdravotní prohlídku na řidičák. Pozdní léto se změnilo v podzim, nebo spíše skoro zimu. Paralela blížícího se konce s počasím venku nebyla přesná, přírodu čeká jaro, mě ne.
Mávnutím ruky jsem zahnal tyhle myšlenky. Dopoledne jsem se chtěl podívat do muzea, letáčky na recepci lákaly na novou expozici z II. světové války. Tedy na období, kterému jsem zasvětil většinu svého života. Manželce se na zámek nechtělo, tak tu poslouchám průvodkyni sám. Expozice jsou vlastně jen dvě místnosti. Čtu si německy psané dokumenty a poslouchám na půl ucha povrchní banality. V tom ale zbystřím, zaslechnu slovo, právě to jedno slovo, které mě v souvislosti s válkou zajímá. Prosím ji znovu o poslední větu. S neochotou v hlase opakuje, že nacisté zde dokonce chtěli postavit podzemní výrobu jaderných bomb, o čemž svědčí mimo jiné i tato kresba Pálavy na pohlednici. Někdo k ní připsal text, který tyto domněnky potvrzuje. Šel jsem se podívat do té vitríny, ona už povídala o něčem jiném. Zažloutlý pohled s kresbou, jak bylo tenkrát obvyklé, datum 30. 5. 1944, německy psaný text. Nicht weit von hier, unter der Erde, arbeiten wir am Sieg des Reiches. Nedaleko odsud, v podzemí, pracujeme na vítězství Říše. O jaderném výzkumu ani slovo, nějaký historik to tak interpretoval, asi ve spojení s jinými dokumenty.
Koukal jsem na kresbu. Vždyť to není Pálava! Já vím přesně, co to je! Skočil jsem jí do řeči. Rozporoval jsem panorama Pálavy. Tři vrchy, jejich šířka, to souhlasí. Ale není ten prostřední, nejmohutnější, Děvín, zdaleka nejvyšší? Na tom obrázku byl ale stejně vysoký jako ten napravo od něho. Viděl jsem jí na očích, že je naštvaná, dědek jí skočil do řeči a nyní otravuje. Odbyla to slovy, že jde o kresbu, která nemusí být zcela přesná. Otočila se k ostatním.
Ale je přesná. Takhle to opravdu vypadá. Jen to není Pálava. Viděl jsem tohle trojvrší tolikrát, že mám jeho tvar dobře uložený v hlavě. Je to Solanská hora. Rozhodně není nikde tady, je v Českém středohoří. Ta psaná poznámka se tedy bude týkat, no, řekni si to, trochu se mi zatočila hlava. Dívám se na kresbu pro jistotu ještě jednou. Nemohu se mýlit. Podzemní továrny Richard. Poslední slovo říkám nahlas, za což jsem si vysloužil letmý káravý pohled průvodkyně.